THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O Vánočních svátcích je vždy klid a já se mohu vracet k oblíbeným deskám. Když jsem si při takovém nostalgickém rozjímání po mnoha měsících pustil opět LIGHT BEARER, nešlo nenapsat několik řádek. Oslavných řádek. Tento materiál je unikátní epickou kolekcí temnoty, nalitou do šablon sludgeových experimentů, post-rocku i doom metalu. Široké, hutné kytary, občasné trýznivé smyčce i nervózní klaviatura jsou tu zabaleny do neocrustové hnilobné špíny, která nenasytně polyká vše, co se jí dostane do cesty.
Je to valivá láva ze samotného pekla
Koncept, rozdělený do čtyř albových kapitol a inspirovaný texty Johna Miltona, Philipa Pullmana a knihou Genesis, vypráví mýtický příběh Luciferův, počínající vzpourou na nebesích. „Lapsus“ je však jen začátek. Nutno podotknout, že příběh nevypráví jen tak někdo, ale kazatel s rašplí místo jazyka, Alex z FALL OF EFRAFA. Nedá se přeslechnout, že LIGHT BEARER jsou jejich blízkými příbuznými. Valivá, pomalá hudba v jejich podání je ale mnohem výpravnější a dějovější.
Londýnská bestie se pohnula… a jde správným směrem.
9 / 10
Není to tak dobré jako Fall of Efrafa, ale pořád lepší než většina post metalové konkurence
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.